Tento článek je vlastně tak trochu závěrem k nedávnému popisu návštěvy vídeňských vánoční trhů. Cestou zpět jsem se totiž zastavil v proslaveném chrámu konzumu – ve Freeportu na Hatích. Nikdy jsem tam ještě nebyl a když už jsem jel okolo, tak proč se nepodívat a nejistit, co na tom všichni mají, že se o Freeportu mluví i u nás v Praze. Stejně se to ale nakonec zase zvrhlo do jídla. A ne ledajakého ;)
Obchody s oblečením, které tvoří jádro Freeportu mě zklamaly. Hlavně cenami. Nějak mi nepřišly tak skvělé, aby se muselo jezdit nakupovat oblečení z Prahy až za Znojmo. Ale to nechme těm, co píší blogy o módě, jak já říkám: “Tomu nerozumím, já dělám do včel.” ;)
Takže pojďme k jídlu, o kterém jsem chtěl psát.
Ve Freeportu jsem totiž narazil na stánek s italskými potravinami! A ne s ledajakými. Pořádné olivy v několika druzích i nálevech, italské sýry a italské salámy. Po dlouhé době jsem zase viděl cedulku, která hlásala, že salám obsahuje (považte!) 100% masa.
I samo nakupování bylo zážitkem. Toho, co se vám u českých prodejců většinou ani nedostává, tady bylo přehršel. Ano, mluvím o přístupu k zákazníkovi! Italští prodavači (mimochodem, přijeli k nám z regionu Piemonte) dávali sami od sebe nabídnout ochutnat ze zboží a když člověku nechutnalo, tak se vůbec netvářili kysele. Naopak, se zákazníkem si popovídali, aby zjistili, co mu třeba může chutnat víc a to nenuceně nabídli ;)
Samozřejmě, že jsem podlehl a utrácel ;) Domů jsem si vezl kus pecorina, nádherně velké a vynikající zelené olivy, dvě šišky salámu a jako dárek od prodejců malý pomerančový džem.
V případě, že to do Hatí máte blízko a přepadla vás mlsná, tak neváhejte. Italský stánek bude ve Freeportu jen do poloviny prosince. Pak se prodejci vrací zpět domů, do Itálie a podle výsledků se teprve rozhodnou, zda se v lednu vrátí.
Napsat komentář