Jak všichni tady dobře víme, vaření je úžasná věc a tak není divu, že se čas od času v kinech objeví film, kde je naše oblíbená aktivita v jedné z hlavních rolí. A film “Láska na kari”, který v těchto dnech přichází do našich kin, je právě takový. “Láska na kari” je gurmánskou romancí nabitá chutěmi a vůněmi, kterou má svědomí režisér Lasse Hallström. Hvězdná jsou i jména producentů Stevena Spielberga a Oprah Winfrey. Děj filmu se točí kolem zápletky slibující množství jednak vtipných a jednak i dramatických situací. Jak jinak to asi může dopadnout, když se střetnou elegantní a vybraná francouzská gastronomie s pikantní a vášnivou kuchyní v barvách Indie? Podívejte se trailer!
Madame Mallory, majitelka vyhlášené restaurace se třpytem Michelinských hvězd se nestačí divit, když se do jejího městečka přistěhuje indická rodina a otevře si restauraci hned naproti přes ulici. Schyluje se k souboji dvou odlišných kultur a zcela odlišné skladby koření. Dobré jídlo ale hory přenáší. Madame Mallory zjistí, jak velké nadání má její konkurent, mladý indický šéfkuchař, a svolí k tomu, že ho vezme do učení. Dva světy receptů a chutí v jedné kuchyni slibuje velké kulinářské dobrodružství. Zvláště pokud se ho zúčastní i krásná francouzská kuchařka.
Film natočení podle románu Richarda Moraise má ve svém rodokmenu dvě velmi důležitá jména: jako producenti jsou pod ním podepsáni Steven Spielberg a Oprah Winfrey. Té kniha učarovala už v roce 2010, kdy ji prezentovala ve svém pořadu a časopise. „Od první chvíle, kdy jsem si přečetla scénář, jsem věděla, že tenhle film chci produkovat,“ konstatuje Oprah. „Jídlo pomáhá mísit různé kultury a dává nám schopnost zasáhnout do života druhých.“
Šéfkuchařské režie se ujal švédský tvůrce Lasse Hallström, který už divákům jednu okouzlující gurmánskou podívanou z francouzského maloměsta přinesl – film Čokoláda s Juliette Binoche a Johnnym Deppem v hlavních rolích.
Majitelku francouzské restaurace hraje aristokraticky přísná Helen Mirren. Mladého indického šéfkuchaře ztvárnil Manish Dayal. Ten v rámci přípravy na svou roli strávil řadu týdnů návštěvami indických restaurací, nikoli jako host, ale jako učedník a kuchtík v jejich kuchyních.
Zárukou, že ve filmu budou skutečně vonět ty nejautentičtější indické lahůdky, dává osobnost šéfkuchaře Floyda Cardoze, rodilého Inda, který se na filmu podílel jako konzultant.
Jak vznikl film Láska na kari aneb z knihy na filmové plátno
Producentka Juliet Blake, bývalá výkonná producentka ve společnosti Jim Henson Company a v televizi National Geographic, jako první odstartovala dlouhé putování, které mělo knihu přenést na filmové plátno. Začalo to v lednu 2009, kdy Juliet cítila ve své kariéře jistý neklid a nespokojenost. Právě tehdy se jí dostala do rukou ukázka z románu Richarda Moraise The Hundred-Foot Journey, který tehdy ještě ve Spojených státech nevyšel, a uchvátila ji od začátku do konce. “Zamilovala jsem se do příběhu I do té nádherné krajiny, stejně jako do myšlenky, že jídlo spojuje lidská srdce,” říká Juliet Blake. “Líbilo se mi, jak kniha dává do protikladu tu nejklasičtější francouzskou restauraci a tu živou, barvitou indickou kuchyni,” pokračuje. “Jeden z nich hraje Mozarta a ten druhý hlasitou bollywoodskou muziku, takže to je kulturní střet velkolepých rozměrů.”
Nedlouho poté se k Juliet Blake jako producenti připojili I Steven Spielberg a Oprah Winfrey. Oběma se líbila představa, že tento úžasný příběh a jeho nepřeslechnutelné poselství o porozumění a toleranci společně přivedou do kin. Poslední film, na kterém spolu pracovali, byla Purpurová barva z roku 1985.
“Dostali jsme příležitost vložit svou kreativní energii a vzájemně se doplňovat při práci na tomto příběhu o tom, jak se mohou navzájem doplňovat lidé, u kterých byste si to nikdy neuměli představit,” říká Spielberg. Oprah Winfrey pokračuje: “Ten román byl jako malý drahokam a umělecké dílo, které říká vše, co jsem se snažila říci veškerou svou prací během celé svojí kariéry. Je to neuvěřitelně povznášející příběh. A navíc se mi líbila myšlenka, že znovu budu pracovat se Stevenem.”
Kniha se brzy stala mezinárodním bestsellerem a vyšla v 29 zemích.
Dalším úkolem ovšem bylo najít scenáristu, který by tento materiál a postavy dokázal přivést k životu ve filmové podobě. Na vrcholku seznamu potencionálních kandidátů se ocitl Steven Knight, nominovaný na Oscara, který má za sebou scénáře k filmům Východní přísliby a Špína Londýna. Ovšem producenti se obávali, že autor jeho kvalit bude na dlouhou dobu dopředu příliš zaneprázdněný.
Steven Knight pochází z Birminghamu v severní Anglii, kde je jedna z nejpočetnějších indických komunit v Británii. Na nabídku reagoval s nadšením. “Výsledkem jeho práce byl úžasný filmový příběh s báječným smyslem pro humor,” říká Spielberg. “Knihu přenesl do podoby scénáře přímo dokonale.”
Logickou volbou pro režírování Lásky na kari se stal Lasse Hallström. Tvůrce filmů Můj život jako pes, Pravidla moštárny a Čokoláda je výborným filmovým vypravěčem, jehož senzibilita je pro tento typ příběhu jako stvořená. Spielberg byl Lasseho fanouškem už od jeho počátků a Můj život jako pes pokládá za jeden svých nejoblíbenějších filmů všech dob.
Pro Hallströma se spolupráce s producentem Spielbergova kalibru stala hlubokým zážitkem. “Steven mi velmi pomohl s obsazením, dával mi připomínky při projekcích denních prací a další a další návrhy, jak přenést scénář na plátno.” Také Oprah Winfrey a Juliet Blake sklidily jeho uznání: “Mít na palubě někoho jako Oprah je mi ctí,” říká. “Obdivuju její odvážný život a její schopnost probouzet v lidech to nejlepší. A Juliet je velice schopná a inteligentní producentka, které si velmi vážím. Je to pro mě jako magická shoda šťastný náhod: ten správný materiál, to pravé obsazení, ti praví producenti. Něco takového se stává jen vzácně.”
“Lasseho práce se mi líbí, je fantastický v tom, jak dokáže herce umístit do nádherných kulis, jako je třeba francouzský venkov, a umí zviditelnit pravdivost příběhu,” říká Oprah Winfrey. Juliet Blake dodává: “Je velmi citlivý, úžasný filmař a rozumí materiálu až do hloubky. Kromě toho to umí s herci a dokáže vydolovat přirozený výkon z každého z nich, tím, že jim umožní najít se v postavách dřív, než začnou před kamerou odříkávat své repliky.”
Prostřený stůl aneb jak dát dohromady herecký ansámbl snů
I když na povrchu to vypadá, že jde o válku mezi dvěma restauracemi ve vesnici Saint-Antonin, ve skutečnosti je to zápas mezi lidmi, kteří mají různá kulturní zázemí a věří v odlišné věci. Madame Mallory vede Le Saule Pleureur, distingovanou restauraci proslavenou klasickými francouzskými lahůdkami jako je hovězí po burgudsku a holoubata na lanýžích. Je umíněná, oficiózní a neuhýbá ani o píď, nahlas dává najevo své znechucení křiklavým indickým podnikem přes ulici, uráží ji svými pokrmy I svým pestrobarevným dekorem.
Papa, I když je hlučný I neomalený jako jeho rodinná restaurace Maison Mumbai, je tvrdě pracující, slušný chlapík. Jeho rodina opustila Indii po sérii tragických událostí a nakonec se usadila v Saint-Antoninu. Nebojí se Madame Mallory čelit.
Oba mají víc společného, než si troufají připustit. Každý z nich je hrdý, odhodlaný a umanutý stejně jako ten druhý. Když tvůrci obsazovali jejich role, věděli, že je klíčové najít pro ně ty pravé představitele. “Madame Mallory není snadná role, protože prochází ve filmu hlubokou proměnou, ale právě příběhy, které ukazují své postavy takto pravdivě, mě přitahují. Chtěl jsem, aby byla na plátně co nejuvěřitelnější,” říká Lasse Hallström.
Helen Mirren si v této roli dokázal představit docela snadno. Herečka, známá svou oscarovou rolí královny Alžběty II. ve filmu Královna a postavou Janne Tennisou v seriálu Hlavní podezřelý, za kterou získala cenu Emmy, vyniká v komediálním I dramatickém žánru a snadno umí přecházet z jednoho do druhého. A naštěstí pro tvůrce Lásky na kari Helen Mirren chtěla tuto cestu podniknout.
“Helen je brilantní v mnoha ohledech. Její představivost je bez hranic a v každém okamžiku nabízí fantastické, hodnotné varianty každého záběru. A navíc je to Francouzka jako stvořená, ačkoli je napůl ruského a napůl anglického původu.”
Restauraci Le Saule Pleureur obětovala Madame Mallory posledních třicet let života. Stala se z ní izolovaná a zahořklá žena, která stále usiluje o druhou michelinskou hvězdu. Tyto hvězdičky, které každoročně uděluje nejznámnější evropský restaurační průvodce Guide Michelin, oceňují vynikající kuchyni a udělují se jen vybraným podnikům. Přitom mohou rozhodnout o úspěchu či pádu každé restaurace. “Madame Mallory je velká ryba v malém rybníce v zemi, kde se jídlo bere neobyčejně vážně,” vysvětluje Helen Mirren. “Je to velká profesionálka, oddaná své práci a restauraci, ale ta se bohužel stala jejím celým životem.”
Pracovat s Hallströmem byla pro Helen Mirren příjemná zkušenost, protože oba mají k herectví podobný přístup. On rád točí více záběrů, podporuje improvizaci a nemá rád příliš mnoho diskusí s herci o postavách před začátkem natáčení, což Helen Mirren připadalo osvěžující.
Ačkoli Helen Mirren je mezinárodně slavná, kritikou opěvovaná herečka, držitelka šlechtického titulu Dame, který obdržela z rukou britské královny, celý štáb ji viděl jako velmi rozumnou osobu, stojící oběma nohama na zemi, a všichni ji považovali za členku týmu. “Helen je zemitá, chytrá a vtipná,” říká Juliet Blake. “A přinesla nám nejen své herecké umění, ale I znalost Francie, svou lásku k dobrému jídlu a vrozený smysl pro humor.”
Pro roli Papy, patriarchy rodiny Kadamových a hlavního rivala Madame Mallory, byl vybrán indiciký herec Om Puri. Tento veterán více než 250 filmů má výraznou tvář a herecké schopnosti jako stvořené k tomu, aby v jedné chvíli zachytil dojemné pohnutí a v té další vyvolal záchvat smíchu. “Vždycky jsem Oma Puriho obdivoval,” říká Lasse Hallström. “Má velké charisma, vyzařuje stálost a autoritu, což je pro roli Papy přímo dokonalé.”
V rodině Kadamových je mladý Hassam pokorným, senzitivním chlapcem, který má své životní poslání, zděděné po matce. Tvůrci pro tuto roli objevili Manishe Dayala, který si zahrál například v seriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. Od počátku cítil propojení s postavou Hassana a snažil se naučit se co nejvíce, aby mohl se svým hrdinou dokonale splynout.
“Chtěli jsme, aby publikum absolvovalo Hassanovu první cestu společně s ním. Právě proto byl Manish pro tuto roli tak dobrý,” říká Juliet Blake. Spielberg dodává: “Má nádherné, klidné charisma. Sice tak na první nevypadá, ale v mnohém skutečně jako by byl Omovým vlastním synem. Mezi těmito herci skutečně jako by před kamerou I mimo ni vzniklo nějaké pouto.”
“Om umí být protivný a mentorský, ale je to opravdu milující člověk,” říká Dayal. “Kam přijde, přináší spoustu života, vřelosti a inteligence v každém slově, které pronese.”
Od chvíle, kdy se poprvé setkají, je Hassan okouzlen krásnou Marguerite, okouzlující mladou dámou, která se spřátelí s jeho rodinou hned, jak se přistěhují do města. Je to kuchařku v restauraci Madame Mallory a Hassanův zdroj informací I inspirace. I když oba mají vášeň pro jídlo, Marguerite věří, že kuchaři z různých restaurací by se neměli navzájem přátelit, takže I když k němu začíná chovat jisté city, je podezíravá vůči jeho motivům a své emoce před ním skrývá.
Pro roli Marguerite tvůrci zvažovali několik hereček, ale když Spielberg uviděl ukázky z práce Charlotte Le Bon pro francouzský varietní program, kde předvedla své komediální nadání, stala se jeho první volbou. “Charlotte přišla, předvedla komediální skeč a já jsem si uvědomil, že mladá dáma, která je tak krásná a zároveň umí být tak vtipná, je jako delikátní soufflé, které ve filmu prostě musíme mít,” říká Spielberg.
Charlotte Le Bon vyrostla v Montrealu a doposud hrála ve filmech Yves Saint Laurent nebo Pěna dní. Při kamerových zkouškách to mezi ní a Dayalem před kamerou navíc skvěle zajiskřilo. “Líbilo se mi, že Marguerite je tak posedlá vařením. To se mi zdálo velmi inspirují,” říká Charlotte. “A jako herečka jsem si chtěla zahrát postavu, která před kamerou prochází určitým vývoje, podobně jako Marguerite.”
Dayal dodává: “Vyzařuje z ní úžasná, téměř magnetická energie. A navíc oba máme podobnou senzibilitu, takže práce s ní pro mě byla snadná a zábavná.” Julie Blake říká: “Charlotte je pro tu roli jako stvořená, je sice úchvatně krásná, ale zároveň umí být i pěkně střelená… a navíc je neuvěřitelně vtipná.”
Lasse Hallström to uzavírá: “Charlotte se podobá Helen Mirren v tom, že je to další nebojácná žena. Je chytrá, pohotová a vtipná, a při hraní umí naslouchat. Naslouchá tomu, kdo právě mluví, nečeká jenom na svojí repliku, což je známkou dobrého herce.”
Zbytek Kadamovy rodiny, Mansur, Mahira, Mikhtar a Aisha, našel své představitele v Amit Shahovi, Fazaně Dui Elahe, Dillonu Mitrovi a Aire Pandye. Hned na začátku natáčení všichni představitelé rodiny Kadamových společně natáčeli exteriérové scény na venkově, což jim dalo příležitost se seznámit. A o víkendech Puri pro svou filmovou rodinu vařil, což pro ně vytvořilo pohodové zázemí a jejich rodinná pouta před kamerou byla o to uvěřitelnější.
Příprava menu: jak se designuje Láska na kari
Láska na kari je nádherná hostina pro všechny smysly a jednou z jejích důležitých ingrediencí je dechberoucí francouzská krajina. Hallström si od začátku představoval francouzskou vesničku se zaoblenými kopečky, vinicemi, kamenným kostelíkem. Chtěl najít místo, které se ještě nikdy ve filmu neobjevilo. Po týdech projíždění potencionálních lokací se filmaři končeně rozhodli pro Saint-Antonin-Noble-Val na jihu Francie. Vesnice zasazená v zelené idylické krajině regionu Mid-Pyrénées má nadčasovou krásu, ideální velikost a z filmařského hlediska I skvělou polohu.
Saint-Antonin dokonce měl i vlastní náměstí, kde se o víkendech koná farmářský trh, který si mohl zahrál v několika klíčových scénách. Jako komparsisté se tam objevilo o mnoho skutečných trhovců, kteří zde pracují, stejně jako jejich farmářské produkty, čerstvé květiny, místní vína a sýry. Na zdejším trhu tvůrci objevili I krámek s kořením, vystaveným v buclatých hnědých papírových sáčcích, které bylo použito v Papově krabici s kořením, již věnuje Hassanovi.
Výtvarník David Gropman, nominovaný na Oscara, který s Lassem Hallströmem pracoval na Čokoládě a Pravidlech moštárny, byl z celého kraje doslova unesený: “Architektura v této oblasti, její krajiny a nádherná vesnička byly pro náš příběh dokonalé.” “Je to krásné, exotické, pitoreskní,” dodává Puri. “Všude je zeleň a spousta roztomilých údolí. Vše tu má vlastní poklidný rytmus.”
Zatímco restaurace Le Saule Pleureur je podle měřítek francouzské kultury a kuchyně standardní podnik, Maison Mumbai je jako srdce plné vášně a vřelosti. Ovšem najít tyto dvě restaurace, které tvoří kotvu celého příběhu, bylo velmi náročné. Pravděpodobnost, že se v jediném městě podaří najít stylový a vypulírovaný dům, odpovídající požadavkům Madame Mallory, stejně jako ušmudlanou a otlučenou budovu, která by se dala proměnit ve venkovskou restauraci plnou indické hudby, byla téměř nulová.
Filmaři nakonec objevili ideální místo pro natáčení exteriéru Le Saule Pleureur. Nacházel se na venkově kousek od venkovské silnice: elegantní růžová vila z 19. století skrytá za masivním živým plotem. Buržoazní budovu známá pod názvem La Durantié nechaly na přelomu 19. a 20. století postavit dvě sestry. Vnitřek domu posloužil pro scény v ložnici Madame Mallory I pro scény v lokálu. (Kuchyň Le Saule Pleureur byla postavena ve filmovém ateliéru.) Natáčení ve skutečném francouzském domě bylo pro herce velmi isnpirativní.
“Hned, jak jsem ten dům uviděl, věděl jsem, že je pro Le Saule Pleureur ideální,” vzpomíná Gropman. “Měl pařížský švih a sofistikovanost, která ho odlišovala od zbytku architektury, kterou vidíme ve vesnici.”
Dalším úkolem pro filmaře bylo najít exteriér pro Maison Mumbai. Doufali, že se bude nacházet také u silnice, aby ho snadno zkombinovali do jednoho záběru s exteriérem Le Saule Pleureur. A záhy objevili dům s velkým statkem ve vesnici Carlus, nacházející se asi 10 kilometrů od Saint-Antonin.
Naneštěstí nestál u silnice, ale majitelé souhlasili s tím, aby filmaři vybudovali před vjezdem do statku kus cesty a falešnou kamennou zeď. Ještě vstřícnější byla jejich ochota nechat naproti domu na jejich poli postavit fasádu restaurace Le Saule Pleureur. Dvoupatrové falešné průčelí, rozměrný bluescreen a lešení, na kterém se nacházela osvětlovací technika, to všechno bylo použito pro natáčení scén na silnici mezi oběma restauracemi.
“Když jsem poprvé přišla na plac, rozbušilo se mi srdce,” říká Oprah Winfrey. “Bylo to jako vstoupit do příběhu, kde vypadá všechno přesně tak, jak jsem si to při čtení knihy představovala. Točili jsme film o tom, jak se v novém prostředí mohou rozšířit naše obzory, takže bylo fantastické, že herci mohli skutečně pracovat v této atmosféře a ne v nějakém hollywoodském ateliéru.” Stejné pocity měl I autor románové předlohy Morais, který říká: “David Gropman jako by vzal mou vlastní vizi a ještě ji vylepšil. Je to stará francie a hlučná Bombaj v dokonalém spojení.”
Gropman posléze dostal za úkol navrhnout všechny čtyři kuchyně, které jsou ve filmu vidět. Chtěl si být jistý, že odrážejí duše hrdinů, kteří v nich pracují. “Šéfkuchaři mají vášnivý vztah ke svému jídlu, takže jejich kuchyně jsou pro ně posvátné. Mým cílem bylo vytvořit autentické prostředí pro každého z nich,” říká.
Ve Francii se natáčelo 52 dní, v Indii s menším štábem potom čtyři dny. Je zajímavé, že filmový štáb se stal sám o sobě malým tavicím kotlem národností. Většina členů byli Francouzi, ale bylo tam také několik Američanů, Britů a Indů, plus švédský režisér, švédský kameraman a jeho asistenti. “Na place se stále mluvilo čtyřmi jazyky: anglicky, francouzsky, švédsky a hindi,” říká Juliet Blake. “Natáčení bylo stejně multikulturní jako film sám.”
Míchání ingrediencí: válka dvou kultur a dvou kuchyní
Konflikt mezi Le Saule Pleureur a Maison Mumbai je symbolem střetu mezi dvěma velmi odlišnými kulturami, přičemž pyšná umíněnost Madame Mallory je konfrontována s nekompromisní umanutostí Papovou. Ona věří, že v sázce je její národní hrdost, víra ve francouzskou kulturu a haute cuisine, zatímco on se obává, že jeho rodina bude znovu vyhnána z městečka kvůli své odlišnosti. Každý z nich vnímá toho druhého jako ohrožení a žádný nehodlá složit zbraně. “Madame Mallory vypadá jako velmi rafinovaná a elitářská bytost, ale ve skutečnosti je její postoj tradicionalistický, zatímco Papa je víc neotesaný venkovan. Ale to neznamená, že neotesanec nemá právo na existenci,” říká Puri. Helen Mirren dodává: “Spor přeroste ve válku vedenou sice v civilizované společnosti, ale pořád je to válka.”
“Jídlo hraje velkou roli jako tmel, spojující rodinu,” říká Oprah Winfrey. “Oba hrdinové velmi důvěřují své schopnosti připravit báječné jídlo, které lidi skutečně naplňuje nejen po stránce chuti, ale I emočního a duchovního zážitku.”
Když Hassan osloví Madame Mallory a nabídne jí, že jí udělá omeletu, ona okamžitě chápe význam tohoto gesta. Tuší, že jeho kuchařské schopnosti jsou značné, ale teprve když ochutná jeho omeletu, vidí jeho kuchařskou techniku, až tehdy si uvědomí skutečný potenciál jeho talentu. Samozřejmě, že I omeleta musela být ve filmu připravena doopravdy, se vším všudy. Dayal jí při natáčení dokázal dodat svůj vlastní kuchařský šarm. “Když jsem byl malý, táta mi omeletu připravoval svým vlastním specifickým způsobem,” prozrazuje Dayal. “A právě tu jsem ve filmu uvařil. Dává se do ní chili, podmáslí, spousta koriandru a trocha černého pepře.”
“Když jsem četla scénář, nad touto scénou jsem doslova slintala,” říká Oprah Winfrey. “Nemohla jsem se dočkat, až omeletu ochutnám!” “Při psaní jsem si zavedl pravidlo, že vždycky, když narazím se zápletkou na nějaký problém, můžu ho vyřešit jídlem,” říká Knight. “Právě jídlo nakonec zboří přehrady mezi Papou a Madame Mallory. Právě díky jemu přemohou předsudky, které je rozdělují.”
Indická kuchyně je oslavována pro svou rozmanitost chutí: říz zázvoru v kuřecí Tikka Masala; mořská chuť ježovek; palčivý česnek v kuřecím Tandoori. Většina jídla je silně kořeněná čímkoli od chili papriček, kardamomu, římského kmínu, až po skořici, šafrán a koriandr. Indický přístup k vaření je spontánní a uvolněný, spousta jídel se jí přímo rukama.
Puri vysvětluje: “V Indii přistupujeme k jídlu nenuceně. Francouzská kucyhně je hodně zaměřená na prezentaci, v indické tomu tak není. Ale přesto jsou různé kuchyně, které v Indii známe, vynikající a plné kořeněných chutí. Do Indie jezdí za kořením celý svět.”
I pro Francouze je chuť samozřejmě důležitá, ale je decentnější. A postup přípravy je stejně důležitý jako výsledný produkt. S francouzskou kuchyní jsou nejčastěji spojovány vyzrálé sýry, chléb, pečivo a víno, stejně jako husté omáčky (bešamel, velouté, tomatová či hollandaise). Když Hassan tyto omáčky připraví pro Marguerite, jako svůj první pokus ve francouzské kuchyni, je to první známka jeho kuchařské geniality.
Právě tato rozmanitost stylů podnítí Hassanův zájem o francouzskou gastronomii a motivuje ho, aby se učil u Madame Mallory a pochytil co nejvíc z francouzské kuchyně. Papa jako hrdý imigrant se nejdříve cítí zrazený, ale pak převáží hrdost na jeho syna a oba dospělí se nakonec shodnou, že v Hassanově zájmu odloží své nepřátelství.
“Protože jsou navzájem tak odlišní, trvá jim dlouho, než dokážou skousnout toho druhého, který bydlí hned přes ulici,” říká Puri. “Madame Mallory je jen třicet kroků odtud, ale trvá to věčnost, než se z ní a Papy stanou přátelé.”
“Tu cestu musí urazit především Hassan,” doádvá Knight. “Musí přejít silnici a vydat se do francouzské restaurace, aby se naučil klasickou francouzskou kuchyni. Je to krátký kus cesty, ale přesto nevěříme, že ji někdy podnikne, protože životní styl obou dvou dělí tisíce kilometrů. Teprve když tu cestu dokončí, uvědomíte si, že si celou dobu byli tak blízko.”
A Dayal říká: “Těch pár kroků znamená hodně. Je to most mezi jeho dětstvím na indickém tržišti a jeho nadcházející dospělostí v roli šéfkuchaře ve francouzské kuchyni.”
Bon appétit: Jak vytvořit obrazy, nad kterými se sbíhají sliny
Jídlo je kouzelná věc. Má schopnost hojit rány, spojovat lidi a inspirovat je. Propojuje různé kultury a dává nám nahlédnout do životů a zkušeností druhých. Hassan začíná jako mladý muž se zájmem o jídlo, který byl nadán zvláštním talentem: vnímá chuť nejen jazykem, ale všemi smysly. Je fascinován francouzskou kuchyní, každý den si do postele bere kuchařky, které mu nosí Marguerite. Používá svou znalost indické kuchyně k tomu, aby ji obohatil o nové recepty, které objevil ve Francii, a tím vytváří most mezi oběma kulturami.
“Jídlo dovede báječně smazávat rozdíly,” říká Spielberg. “Lidi z různých zemí, kteří mají různou víru a vychování, díky němu najdou společnou řeč.”
Dayal a Charlotte Le Bon prošli před začátkem natáčení školením v základech vaření, takže měli možnost vyzkoušet si rozdíly obou kuchyní na vlastní kůži. Školili je šéfkuchaři z Francie a z Indie, kteří filmařům poradili I s tím, jak jídlo nejlépe nasvítit a natočit, aby vypadalo autenticky. Byli mezi nimi Francouzi Vincent Meslin a Lenaic Jourden a Indové Floyd Cardoz a Anil Sharma.
“To nejdůležitější, co jsme se naučila, bylo, že vaření je o pohybech a řeči těla,” říká Charlotte Le Bon.
Když došlo na samotné natáčení scén s jídlem, filmaři měli před sebou neobvyklý úkol: jak zajistit, že všechny pokrmy budou na plátně vypadat stejně lákavě a realisticky jako ve skutečnosti. Pro Lasseho Hallströma bylo velmi důležité, aby jídlo působilo jako skutečné jídlo, ne jako přikrášlené stylizované výtvory, které by diváky rozptylovaly.
“Nejvíc jsem se obával, že v záběrech zblízka bude jídlo vypadat jako v jedné z těch reklam na špagety, které se natáčejí ve zpomalených záběrech,” říká Hallström. “Ale náš kameraman Linus Sandgren má přirozený dar přistupovat k jídlu poetickým způsobem, takže se vám při detailních záběrech doopravdy sbíhají sliny.”
Každé sousto je vzpomínkou na domov: návrat k tradičním chutím
Jakmile Hassan dorazí do Paříže, domova těch nejvybranějších evropských gurmánů, Hassan jako by své řemeslo zapomněl. Jídlo, které připravuje, je chladné, práce odcizená, a poprvé v životě vaří bez vášně a potěšení.
“Francouzi pro to mají výstižné slovo, déraciné, což znamená ,vykořeněný,’” říká Morais. “Ve světě je dnes mnoho lidí jako Hassan nebo Papa, kteří se zrodili z jedné kultury, ale život a práce je zavedly jinam. Když jste na tom takhle, musíte si klást otázku: kde je můj domov?” Knight dodává: “Paříž je epicentrum těch nejlepších restaurací světa, ale současná molekulární kuchyně je velmi vědecká, není příliš emocionální. Neodkazuje na žádné tradiční kořeny, dokonce ani francouzské. A tak se Hassan ocitne ve velmi sterilním prostředí.”
Juliet Blake dodává: “S molekulární kuchyní Hassan zamíří rovnou na vrchol, jenž prostředí, ve kterém pracuje, je nerezové, ledové a bez duše. Je to naprostý protiklad vřelosti, kterou zažil v kuchyni Maison Mumbai.”
Hassan teskní po své rodině, po Margueritě a po životě v Saint-Antonin. Začíná si uvědomovat, že jídlo jsou vzpomínky, a právě jídlo ho nakonec přivede domů do vesnice. “Je to trochu jako Čaroděj ze země Oz,” říká Oprah Winfrey. “Každá výprava nakonec skončí na vašem domácím dvorku. Jídlo vám může přinést zpátky pocit, že někam patříte, že jste milováni a podporováni. Každé sousto vám tu lásku připomíná a každé sousto vás vede zpátky domů.”
Láska na kari je vítězstvím vášně nad předsudky, spojením dvou světů skrze přijetí a porozumění díky spojující moci dobrého jídla. “Nechoďte na večeři, než půjdete do kina, nechte si to až po filmu,” říká Helen Mirren. “A pak se vydejte do nějaké dobré francouzské nebo indické restaurace.”
Napsat komentář