Štítek: vodovod

V poslední době je toto téma stále více aktuální, a to hned z několika důvodů. S cílem podpory konečné spotřeby vody vyrazila do boje s distributory balených vod naše hlavní dodavatelská firma vody Veolia Water ( dříve Vivendi). Ta zadala několika společnostem úkol rozebrat jí distribuovanou vodu, a o kladných výsledcích, tedy o mnohdy větší čistotě vody z vodovodu než vody balené jsme tak nyní informováni doslova „ na každém kroku“. Informace o kvalitě vody z kohoutku tak přinášejí i největší servery jako iHNED.cz, iDnes.cz. Server priroda.cz pak přichází s jiným důvodem, proč zavrhnout nákupy vody balené – PET lahve se totiž obtížně likvidují, a jak server uvádí, průměrná rodina jich ročně vyprodukuje 36,5 kg. Na tento problém poukazuje i Martin Bursík ve svém návrhu, abychom museli platit částku zhruba 5 Kč jakožto zálohu na nákup každé z balených vod.

Jako hlavní důvody proč již nekupovat dále balené vody bývají uváděny tyto důvody: 1.) kupování balené vody je nepraktické, neboť PET láhve se problematicky dopravují domů, bez automobilu to téměř nejde a navíc finančně výhodnější jsou pouze barely o velkém objemu vody, které ženy skoro vůbec neutáhnou. 2.) Kvalita, zvláště levnějších vod, je minimálně stejná, ne-li horší než vody z kohoutku, neboť i na etiketě je nepokrytě napsáno, že je z něj stáčena. Navíc některé sodovky jsou vyrobeny stejně jako domácí sifon, jen jsou několikanásobně dražší. 3.) Argument, že vodu z kohoutku doma nepijeme, protože nám prostě nechutná, není argumentem. To mohou způsobovat příměse, které se dostávají do vody z potrubí cestou a lze je snadno odstranit filtrováním. S tím to ale není radno přehánět – pokud filtr udělá z vody vodu destilovanou, není to vhodné, ochudíme se tak o řádu zdraví prospěšných látek, které právě z vody využíváme. Stejně tak mnozí odsuzují potrubní vodu, pro velký obsah chlóru, ten ale nemá vliv na pitnost vody a navíc není problém jej nechat chvíli odstát.

Jaké máme tedy vlastně možnosti výběru pitné vody? Pitná voda nám teče z kohoutků, lze ji konzumovat jak přímo, tak přivádět do různých filtrovacích zařízení, které vyrobí vodu studenou a bublinkovou nebo do lednic, které jsou schopny vyrobit navíc i zhruba 3,5 kg ledu denně. Pokud bydlíme v blízkosti hydrantu, kudy je do vody distribuován chlór, je možné, že naše voda bude více chlorovaná, není ale závadná. Stejně tak voda tvrdá, ta je zdraví spíše prospěšná díky svým příměsím hořečnatých a vápenatých solí ( totéž o prospěšnosti ale bohužel  nemohou ale říci naše domácí spotřebiče) Vodu je možné si nechat přivážet od dnes již několika společností ve velkých barelech, což je finančně výhodné a je s tím spojena minimální námaha – o distribuci se postará firma sama. Velké procento obchodů, kanceláří a firem vůbec již tuto službu využívá, hodí se ale i do domácností. V neposlední řadě je potřeba jmenovat i druhy vod balených, jejichž výrobci, i přes snahu mnohých, tvoří hlavní distributory vody. Voda balená se u nás dělí do následujících kategorií: 1.) pitná voda – na tuto vodu nejsou kladeny větší nároky než na vodu potrubní – nemusí pocházet z podzemních zdrojů a může být chemicky i fyzikálně upravována. 2.) stolní nebo též pramenitá voda – podzemní voda, která smí být fyzikálně upravována. Některé druhy jsou vhodné i pro přípravu kojenecké stravy. 3.) sodová voda – pitná voda sycená oxidem uhličitým. Jak již bylo zmíněno, jedná se v podstatě o drahý sifon. 4.) minerální voda – zde je k menší konzumaci objektivní důvod. Velké množství minerálů, které se usazují v krevním řečišti ( a nejen v něm), mohou způsobovat zdravotní obtíže. Je potřeba takové vody střídat, nikoli pít stále jednu a tu samou, jak tvrdí reklamy. Patří sem i kyselky, minerálky s větším obsahem přírodních uhličitanů. 5.) kojenecká voda – čistě přírodní podzemní voda bez jakýchkoliv úprav ( povoleno je pouze UV záření a mírná stabilizace oxidem uhličitým – musí být uvedeno na etiketě). Tuto vodu samozřejmě můžeme pít všichni a měla by být nejkvalitnější. Těhotné ženy by měly taktéž používat tuto vodu.

Co bychom měli sledovat při nákupu balených vod? Především to, jak je voda uskladňována. S tím mívají problémy zejména u stánků, kde není odbyt tak velký. Voda by neměla čekat na odbavení několik dní na parném slunci venku na dvoře, jak tomu často bývá. Teploty kolem 40-ti stupňů jsou ideální pro pomnožení nežádoucí mikroorganismů. S tím souvisí i sledování data výroby / minimální trvanlivosti. Čím je voda starší, tím vyšší je riziko, že se v ní částice již pomnožily ( či vylouhovaly z obalu). Sledujme vždy, co stojí na etiketě a uzpůsobme nákup nejen našim finančním, ale i zdravotním, možnostem! Otevřená láhev by pak měla být vypita do 24 hodin, neboť otevřením dochází k porušení ochranné atmosféry a je možné, že dojde k zhoršení jakosti vody.

Nesporným faktem zůstává, že voda balená sice podléhá velmi přísným kritériím, které jsou ale kontrolovány pouze do okamžiku stáčení do láhví. O jejich dalším osudu pak rozhodují mnohé další, výše jmenované faktory, které už ale nejsou nijak kontrolovatelné. Voda z kohoutku je sice také kontrolována pouze v okamžiku svého odtoku z vodárny, prochází ale pak pouze potrubím, kde je tma a chlad, čili nehrozí přemnožení mikroorganismů z důvodu působení horka a slunce. Látky, které se vyluhují ze stěn potrubí by pak údajně škodlivé být neměly.

Nakonec se každý z nás musí rozhodnout sám, kterou vodu bude preferovat. Pod tlakem masových reklamních akcí na balenou vodu a zároveň propagačních akcí distributorů potrubní vody, máme úkol vpravdě nelehký. Své zde jistě sehraje i letitý zvyk, který jistě ze dne na den nezměníme. Své příznivce si ale jistě najde ten i ten druh vody – jako konečně asi u všeho.

Autorka: Zuzana Veselá